Jak může modifikace chování koní pomoci veterinární praxi (komentář k článku z The IAABC Journal)

Právě jsem dočetla velmi zajímavý článek, který se navíc týká mého oblíbeného tématu, což je zacházení s koňskými pacienty. Informace v něm obsažené považuji za hodně důležité, proto jsem se rozhodla s vámi o ně podělit. Nemám v úmyslu tento článek překládat, ani vykrádat. 🙂 Chci z něj pro vás vytáhnout nosné myšlenky a ty opatřit svým komentářem.

Tento článek, který napsala veterinární lékařka, Dr. Katharine Mertens, byl nedávno publikován v „žurnálu“ organizace IAABC (International Association of Animal Behavior Consultants – Mezinárodní asociace konzultantů chování zvířat) a jeho tam originál najdete pod názvem How behavior modification can help equine veterinary practice.

Inspirace ze ZOO

Nedá mi to, abych se nezastavila hned u první věty tohoto článku. Podle ní byla autorka evidentně zasažena tím samým „wow-efektem“, když slyšela o tréninku zvířat v ZOO ke spolupráci při ošetření, jako jsem byla před pár lety já.

Nějakou dobu jsem si myslela, že ošetřování některých koní prostě nikdy nebude probíhat v klidu. Že tenhleten si prostě nenechá dát injekci a támhletoho holt budou muset držet 2 lidi, aby ho bylo možné odčervit. Znáte to, ono je vždycky jednodušší přistoupit na to, že některé věci prostě jsou tak, jak jsou a hotovo.

To bylo před několika lety. Sice jsem už v té době sbírala zkušenosti s moderními technikami tréninku zvířat, ale stále tam chyběl ten správný impuls. Ten přišel ve chvíli, kdy jsem narazila na video, kde v nějaké ZOO naučili tygra, aby si v klidu lehnul, prostrčil tlapu mříží a trpělivě ji tam držel, dokud mu z ní veterinár neodebere krev. Padla mi brada. „A na co se budeš vymlouvat teď?“ řekla jsem si.

„Můj kůň / pacient si za žádnou cenu nenechá odebrat krev.“

„Jó, to můj tygr, ten to zvládá v pohodě!“

Takhle to zní dost vtipně, že? Samozřejmě, že u toho tygra je za tím obrovská spousta práce – přemýšlení, plánování, tréninku, trpělivosti… Ale když zvládá odběr krve v klidu tygr, může i kůň. Já jsem vám pro inspiraci odkaz na toto a další podobná videa přidala pod video z webináře s názvem Úvod do tréninku koně ke spolupráci.

Nezbytné techniky?

Autorka článku dále píše, že ve své praxi dříve používala běžné fixační techniky jako je chycení kožní řasy na krku, fajfku, nebo fixaci koně za horní pysk a také, že neváhala koně nakopnout, když po ní kopl jako první.

Upřímně, kdo z nás koňáků, nebo veterinářů tohle nikdy neudělal, ať hodí kamenem!

Fyzická fixace koní má v řadě případů své opodstatnění – kromě omezení pohybu koně také odvádí jeho pozornost a usnadňuje ošetření. Ale na druhou stranu, i když se obecně má za to, že správná fixace snižuje stres zvířete, často je tomu právě naopak. Zejména, když je fixace nepřiměřená, nebo trvá moc dlouho, přispívá ke zvýšení hladiny stresu u zvířecího pacienta a tím i ke vzniku obranné reakce (a nebezpečné situace).

Co se týká naší potřeby umravňovat koně během ošetření pomocí různých fyzických trestů, nebo psychického zastrašování, řekla bych, že má 2 příčiny. První z nich je náš strach a nejistota. To by byla kapitola sama pro sebe (já se tématu strachu věnuji v online kurzu Nekonfliktní ošetření koně).

A druhá příčina je zakořeněná v mýtu, že nežádoucí chování koně (nejen) během veterinárního ošetření pramení z jeho snahy o dominanci, nebo z nedostatku respektu k člověku. Pokud se na to díváte takhle, pak se jako zcela logická odpověď jeví „ukázat koni, kdo je tu šéf“„zjednat si respekt“.

Jak ukázaly moderní vědecké poznatky, ale i pozorování koní, koňský život, to není neustálý boj o vyšší příčku v hierarchii. Dominance nemá pro koně zdaleka takovou váhu, jakou jí přikládáme my, lidé. Navíc koně dost pravděpodobně nechápou koncept respektu (nebo nedostatku respektu) k člověku tak, jak si ho vysvětlujeme my.

Jak píše autorka tohoto článku (a já s ní naprosto souhlasím), pro chování koňského pacienta existuje jiné, daleko pravděpodobnější vysvětlení a tím je strach a nedostatek tréninku. A ani jedno z toho trestem nevyřešíte. Naopak.

Když se na koně, který se bude bránit veterinárnímu ošetření, budete dívat jako na koně, který má strach, nebo který neví, co má dělat (a ještě k tomu má strach), určitě sami naznáte, že trest vždycky není univerzálním řešením problémů.

I když se to nezdá, správné použití trestu není jednoduché. Tresty mají navíc řadu vedlejších účinků díky kterým si můžete víc problémů vyrobit, než napravit. Já se problematikou trestu dopodrobna zabývám v online kurzu Nekonfliktní ošetření koně a ve webináři Jak se koně učí.

Autorka dále uvádí, že když začala trénovat svého koně, zjistila, že hrubé zacházení, nebo přílišná fixace koně často není vůbec potřeba. Já s ní v tomto naprosto souhlasím. Podle mých zkušeností přílišná fixace koně jeho nežádoucí chování a neochotu spolupracovat často ještě prohlubuje.

Není čas vychovávat pacienty

“ I look forward to the day when equine clients feel the same way, and insist that veterinary professionals use restraint-free techniques.“

Katharine Mertens, DVM: HOW BEHAVIOR MODIFICATION CAN HELP EQUINE VETERINARY PRACTICE

(Těším se na den, kdy to budou klienti cítit stejně a budou trvat na tom, aby veterináři používali techniky, které nevyžadují fixaci koně.)

Dále autorka zmiňuje Fear-Free certifikaci. To je také zajímavý program pro vzdělávání chovatelů, trenérů zvířat a veterinářů. Více informací o něm můžete najít zde.

Setkávat se jen se samými spolupracujícími koňskými pacienty, to by bylo pro nás, pro veterináře, fajn. Naše práce by byla o hodně bezpečnější a jednodušší. Když ale ve stejný den potkáte už třetího koně, který si za žádnou cenu nechce nechat dát injekci, může vám všechno to „fear-free“ a „stress-free“ a „cooperative“ a „bez fixace“ připadat jako utopie.

Podle slov autorky (a mně s ní opět nezbývá než souhlasit) řada případů vyžaduje víc než pětiminutovou modifikaci chování, nebo změnu přístupu. Například naučit spolupracovat při injekcích koně, který měl s tímto úkonem léta velký problém, to může trvat týdny. Na to samozřejmě vytížení veterináři čas nemají. Ti potřebují přijet, ošetřit pacienta a zase odjet za dalším. (I když asi každý veterinář si vyhradí více času na pacienta, který vyžaduje citlivější přístup).

Jak píše autorka, v tomto bodě může ale znalost chování koňského pacienta a jeho modifikace pomoci veterinářům rozhodout, jaký postup zvolit. Pomohlo by použití odměn? Nebo spíš změna přístupu – „nekonfliktní ošetření“? A nebo nic z toho nejspíš nebude fungovat a bude potřeba přistoupit k fixaci, nebo sedaci koně? Díky těmto znalostem nebudeme potřebovat postupovat způsobem pokus-omyl, který často chování koňského pacienta (aktuálně i v dlouhodobém horizontu) zhoršuje.

Na základě těchto znalostí také mohou veterináři pomoci svým klientům s modifikací chování jejich koní (konec konců, dělají to i pro sebe 😉 ) – mohou majitelům koní pomoci sestavit plán tréninku koně ke spolupráci tak, aby příští návštěva probíhala už bez problémů.

To, že veterinář spolu s majitelem zvládne koně šikovně zafixovat, aby bylo možné ho ošetřit, nebo zvládne vzpínajícímu se koni píchnout sedativum, je super. V akutních situacích jsou tyto dovednosti nepostradatelné. Ale chcete to takhle dělat pokaždé? Modifikace chování nespolupracujících koňských pacientů má smysl!

Jde to!

„Veterinarians and horse owners need to know that two things are possible: First, that trained animals can choose to cooperate, restraint-free.  Second, that fear-based arousal can be de-escalated quickly. „

Katharine Mertens, DVM: HOW BEHAVIOR MODIFICATION CAN HELP EQUINE VETERINARY PRACTICE

(Veterináři a majitelé koní potřebují vědět, že tyto dvě věci jsou možné: Zaprvé, že trénovaná zvířata si mohou zvolit spolupráci i bez fixace. Zadruhé, že vystresování koně vyvolané strachem lze rychle zmírnit.)

Dále autorka popisuje několik případů tréninku koní ke spolupráci při ošetření. (Pomocí pozitivní motivace). K článku je připojeno i několik videí. Já vám sem přidám jedno svoje:

V závěru článku autorka píše, že se nyní snaží představit majitelům koní benefity tréninku pomocí pozitivní motivace. Její vize je zjistit, nakolik nespolupracující pacienti ovlivňují každodenní práci veterinářů a rozšířit poznatky o modifikaci chování koňských pacientů do obecného povědomí.

Závěrem

Modifikace chování koní a dalších zvířat, to, aby návštěva ordinace, nebo veterinární ošetření probíhalo beze stresu a pro všechny strany bezpečně, trénink domácích zvířat k dobrovolné spolupráci… To jsou témata, která se v současnosti mezi světovými odborníky na moderní trénink zvířat i mezi nadšenci do tréninku hodně diskutují.

Určitě vám nemusím moc detailně vysvětlovat, jak velký je rozdíl v tom, jestli kůň při ošetření spolupracuje, nebo jestli se mu brání.

Ať už jsme majitelé koní, veterináři, nebo obojí, znalosti chování koní, základní povědomí o modifikaci jejich chování, přístupu k nepříliš spolupracujícímu pacientovi a tréninku koní ke spolupráci při ošetření má velký potenciál udělat naše soužití s těmito tvory zase o něco harmoničtější.

Tento web si jednoduše tvořím a spravuji sama podle svých představ díky platformě Mioweb

Máte co říci a chcete se prezentovat na úrovni? Chcete začít podnikat online? Potřebujete nový web? Doporučuji Mioweb!
Pro více informací se přihlaste na webinář NOVÝ WEB JINAK, nebo rovnou vyzkoušejte Mioweb NA 14 DNÍ ZDARMA!

Komentáře