Veterinářova noční můra

Úvodní obrázek pro tento článek jsem si vypůjčila z internetu. Nejspíš už jste ho viděli, chvíli už tu koluje. Prostě jsem musela – praštil mě do očí. Tenhle obrázek na mě vykoukl na Facebookové stránce jednoho kolegy, který k němu napsal výstižný popisek – něco ve smyslu: „Tohle je moje noční můra.“

To se (ještě v souvislosti s tím obrázkem) prostě nedalo jen tak přejít i proto, že jsem už před nějakým časem publikovala krátkou eKnihu s názvem Návštěva veterináře nemusí být noční můra (můžete si ji zdarma stáhnout vpravo nahoře na této stránce kliknutím na tlačítko „To si chci přečíst“). Na titulní straně této eKnihy by místo jedné fotky z mého archivu mohl vlastně klidně být tenhle obrázek.

Upřímně, tohle je totiž noční můra nás všech!

Jet po namáhavém dni ošetřovat koně, ke kterému jeho stálý veterinář a další dva „záložní“ odmítají přijet, protože je při minulém ošetření pošlapal, to určitě není něco, na co by se člověk dvakrát těšil. Cestou si neustále promýšlíte plán postupu a taky… …nezapomněla jsem letos zaplatit úrazovou pojistku? Jasně, že ne. Mám ji. Asi. Určitě…

Věděli jste, že bylo prokázáno, že práce koňského veterináře je nejnebezpečnější civilní profesí? Ano. Zjistilo se, že veterináři, kteří se specializují na léčení koní utrpí během své kariéry nejvíc (7-8) pracovních úrazů ze všech civilních profesí. Tedy více než hasiči, nebo policisté.

Proč je povolání koňského veterináře považováno za nejnebezpečnější civilní profesi, už jsem částečně rozebírala ve svém dřívějším článku s názvem Nerozbijte si svého veterináře. Tam také najdete odkazy na stejnojmennou kampaň (v angličtině) organizace BEVA (British Equine Veterinary Association), která si vzala za cíl zvýšit bezpečnost koňských veterinářů.

Proč se ten kůň chová jako totální…?

Zaveďte řeč na toto téma s 10 různými lidmi a dozvíte se 10 různých odpovědí a názorů. Kůň je nevychovaný. Je zrazený. Ztratil důvěru v člověka. Je rozmazlený. Má strach. Má špatné zkušenosti. V minulosti musel zažít něco strašného. Je to přirozené, já taky nemám rád/a zubaře. Lidi s ním neumějí zacházet. Poznal, že se ho lidi bojí… A tak dále.

Každá z těchto odpovědí ve skutečnosti obsahuje část pravdy. Abychom se dobrali podstaty toho, proč se kůň chová nebezpečně, musíme tyto jednotlivé části umět poskládat dohromady a podívat se na ně z větší perspektivy.

Většinou neznáme kompletní historii svého koně (nebo koňského pacienta, kterého jezdíme jako veterináři ošetřovat), a tak nemůžeme s jistotou říci, kdy a jak přesně jeho problémy začaly. U zrodu neošetřitelného pacienta tak mohla stát kterákoliv z výše jmenovaných věcí a na tu se pak mohly nabalit další.

Když to úplně zobecníme, za nebezpečným chováním koňských pacientů (i koní obecně, ne jen v souvislosti s veterinárním ošetřením) stojí dvě věci:

STRESPROCES UČENÍ

Ještě jednou se teď podívejte na různé názory na původ problematického chování koňských pacientů, které jsem popisovala o pár odstavců výše. Za každým z nich najdete směsici stresu a učení v různém poměru těchto ingrediencí.

Já jsem se koňskému stresu věnovala v několika předchozích článcích (a ještě jich mám několik připravených). Také se mu podrobně věnuji ve svém online kurzu s názvem Nekonfliktní ošetření koně. Vědět, jak funguje u koně stres, jak ovlivňuje jeho chování a jak ho poznat, je velmi důležité, a to jak z hlediska bezpečnosti, tak z hlediska zdraví a životní pohody koně.

Stres je fyziologická odpověď organismu na určitý stresující podnět (stresor). Dochází k aktivaci sympatického nervového systému a k vyplavení takzvaných stresových hormonů do krevního oběhu.

Koňskému pacientovi způsobuje stres několik věcí. První, která vás v souvislosti s veterinárním ošetřením určitě napadne, je bolest. Hladinu stresových hormonů ale také zvyšuje i určitá hladina nepohodlí (nemusí se jednat o vyloženě bolestivý podnět). Dalším faktorem, který zvyšuje hladinu stresových hormonů, je prožitek strachu.

Je potřeba si uvědomit, že nežádoucí projevy chování koňského pacienta jsou ve svém prvopočátku vždy motivované převážně strachem a potřebou zajistit si bezpečí.

„A z čeho by mohl mít strach, vždyť se mu nic hrozného neděje!“ Strach je subjektivní prožitek. Já třeba nedokážu pochopit, proč má tolik lidí panickou hrůzu z pavouků, protože já ji nemám. Nijak závažnost jejich strachu nesnižuji, jen mu ze své pozice nedokážu plně porozumět, protože podobný strach necítím.

Pokud má tedy někdo z něčeho strach, věřte, že on ke svému strachu důvod má už jen proto, že v určité situaci ten strach pociťuje. I když ta zkušenost je nepřenosná, strach je vždy reálný, stejně jako třeba bolest. Je tedy celkem bezpředmětné řešit, že kůň nemá důvod mít strach. Pokud má strach, pak k němu důvod má.


Pomozte svému koni zbavit se stresu

S přípravkem ZZEN od francouzské firmy Audevard mám vynikající zkušenosti, co se týká zklidnění koní před závody, přepravou, náročným tréninkem, nebo třeba před návštěvou veterináře.


Dalším faktorem je všudypřítomný proces učení. Jak se můžete dozvědět na webináři s názvem Jak se koně učí, proces učení probíhá neustále. Kůň se učí, i když tomu nevěnujeme pozornost, což může být při veterinárním ošetření problém.

Kůň se totiž může naučit to, co my nechceme, zejména pokud mu to zajistí pocit bezpečí v podobně přerušení nepříjemného veterinárního úkonu. Časem pak může vypilovat své chování k dokonalosti – třeba tak, jak to vidíte na obrázku níže.

I za takovým chováním stojí strach (případně strachem vyvolaná agrese) v kombinaci s opakováním chování, které se koni dříve vyplatilo (tedy chování, které se kůň dříve naučil).

Co dělat?

Co dělat třeba v takové situaci, jakou znázorňuje obrázek výše? Tam je odpověď celkem jednoduchá: PŘEŽÍT! Nenechat se pošlapat, pokopat, pokousat, převálcovat… Snažit se koně „nějak zpacifikovat“ a provést alespoň minimalistickou verzi zamýšleného ošetření. To vyžaduje určitou zručnost a zkušenosti s koňmi.

Určitě to není situace, kdy bychom se měli snažit koně vychovat, nebo ho něco učit. Hladina jeho stresových hormonů je příliš vysoká na to, aby byl jeho mozek schopný zpracovávat informace ve smyslu učení se něčemu novému.

Ale i přesto mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že většina koní i v takto vysoké hladině stresu velmi pozitivně reaguje na přístup, který jsem popsala v kurzu Nekonfliktní ošetření koně. To je velmi efektivní způsob, jakým lze pracovat s problematickými koňskými pacienty a jakým lze ty nespolupracující pacienty alespoň částečně „přivést k rozumu“.

Pokud jste veterináři, další možnost je odmítnout ošetřovat takového koně s ohledem na vlastní bezpečí.

Co dělat dál?

Stalo se. Jako majitelé jste zjistili, že váš kůň nezvládá veterináře, i když jinak je jako beránek. Jako veterináři jste nasbírali cenné zkušenosti – pokud jste ve zdraví přežili ;). V obou případech je teď důležité, jak s těmi zkušenostmi naložíte dál. Máte několik možností:

1. Zastřelte ho, to funguje vždycky

Ne, ještě počkejte! Tohle je věta z mé oblíbené knihy od světově proslulé trenérky zvířat Karen Pryor s názvem Svého psa nestřílejte. Pokud se chcete dozvědět něco o modifikaci chování a zároveň se při čtení bavit velmi tuto knihu doporučuji. I když je o psech, najdete tam spoustu paralel s koňmi. Konec konců, základní principy učení fungují u všech stejně.

Proč to píšu. Mnoho majitelů ví, že jejich kůň zrovna není z těch, které by bylo možné ošetřit bez problémů. Několikrát jsem slyšela větu jako: „Tenhle kůň, to je zlatíčko, ale kdyby se něco stalo támhletomu, to bychom ho asi museli zastřelit.“ Já vždycky jen doufám, že to bylo myšleno s nadsázkou… Každopádně, pokud se vám tahle možnost nezamlouvá, čtěte dál.

2. Řešte to

Každý kůň se může naučit tolerovat veterinární ošetření. I když má za sebou opravdu hodně ošklivé zkušenosti a má nežádoucí chování opravdu dobře naučené. I když to třeba už navždycky bude kůň, kterého musíte mít „neustále v zorném poli“, může se naučit spolupracovat při ošetření alespoň o něco lépe, než spolupracoval do teď.

Osobně si myslím, že by zvykání na běžné veterinární úkony mělo patřit k základnímu vzdělání koně. Vždyť na tom může jednou záviset jeho život (a také život veterináře). Tvrzení, že „tenhle kůň asi nikdy nezvládne injekci v klidu“ po první zkušenosti (která byla bohužel špatná), je stejné jako přivést z pastvin koně, který téměř nezná člověka, hodit na něj sedlo, vylézt na něj a jít jezdit a v případě neúspěchu tvrdit, že „tenhle kůň nikdy nebude nosit jezdce“.

Rozumíte, co tím myslím? Pokud se kůň má v určité situaci chovat podle představ člověka, musí se to nejdříve naučit. Měl šanci se to naučit? Pokud mu ta situace nahání strach, musí se nejdříve naučit, jak se v ní cítit komfortně. Měl dostatek času, aby si zvykl? Měl šanci vytvořit si dobrou zkušenost? Je rozdíl mezi tím, počítat s tím, že to kůň zvládne, testovat jestli to zvládne a tím, nastavit od začátku podmínky tak, aby to mohl zvládnout.

3. Začněte teď!

V situaci, kdy máte ošetřit vzpínajícího se koně, hrabajícího předníma nohama do všech stran, už je pozdě na to, učit toho koně tolerovat ošetření. S každou další takovou situací si kůň vytváří jen další špatnou zkušenost a upevňuje nesprávné chování. Nesprávné z pohledu člověka. Zejména pokud potřebujete přepsat nějakou traumatickou zkušenost, potřebujete začít s koněm, který je v klidu a začít ve chvíli, kdy máte na trénink dostatek času.

Já vím, že možná teď nevíte, jak začít. Mě to také stálo hodně času, úsilí, zkušeností s nespolupracujícími pacienty, přečtených knih a odborných článků a následného ověřování nabytých vědomostí v praxi. Také bylo dost náročné povytahovat si ze všech těch knih a článků informace, které jsem potřebovala a pak je poskládat do smysluplného celku…

Protože ucelené informace na toto téma se těžko hledají (téma řešení problémů nespolupracujícího koňského pacienta nenajdete dopodrobna popsané ani v zahraniční literatuře – většinou si ho opravdu musíte složit z mnoha střípků), snažím se předávat své zkušenosti a poskytovat ucelené informace pomocí následujících vzdělávacích projektů:

  • Online kurz Nekonfliktní ošetření koně: To je největší z mých počinů, kde najdete opravdu detailní informace o tom, proč a jak vznikají konflikty mezi člověkem a koněm (nejen) při veterinárním ošetření, jak je řešit a jak jim předcházet.
  • Webinář Jak se koně učí: Jak už jsem v tomto článku psala, proces učení má lví podíl na chování koňského pacienta. Pokud chcete vědět, jak koně naučit při ošetření spolupracovat, musíte znát základní principy učení.
  • První ze série webinářů na téma Kůň, spolupracující pacient, kde se zabývám tím, jak koně naučit (znovu) dobrovolně spolupracovat při ošetření.
  • Online konzultace: Pokud vám připadají webináře a online kurz moc neosobní a chcete přímo zacílit na řešení problému vašeho koně, pak využijte možnost online konzultací.

Pokud má váš kůň strach z veterináře, nebo má problém s nějakým konkrétním úkonem (či s ošetřením obecně), řešte ho co nejdřív. Váš kůň i váš veterinář vám budou vděční!

P.S.: Autora obrazu který jsem si vypůjčila jako úvodní fotku k tomuto článku bohužel neznám, pokud vy ano, budu ráda, když mi jméno autora napíšete a já ho sem doplním. Klidně pište do komentářů pod článek. Děkuji.

Tento web si jednoduše tvořím a spravuji sama podle svých představ díky platformě Mioweb

Máte co říci a chcete se prezentovat na úrovni? Chcete začít podnikat online? Potřebujete nový web? Doporučuji Mioweb!
Pro více informací se přihlaste na webinář NOVÝ WEB JINAK, nebo rovnou vyzkoušejte Mioweb NA 14 DNÍ ZDARMA!

Komentáře