Začalo to koňmi, kteří neměli rádi veterináře...

Co mě vlastně přivedlo na myšlenku věnovat se tématu ošetřování zvířat beze stresu a tréninku ke spolupráci při ošetřování. Já vím, trochu jsem to vyzradila už v názvu tohoto článku, ale pojďme se teď na toto téma podívat podrobněji. Ve své praxi jsem se věnovala převážně koňské medicíně. Kolem koní se pohybuji od útlého věku. Není tedy divu, že jsem se setkávala s koňmi, kteří nemají rádi veterináře, nebo konkrétní úkony, například injekce.

Abych začala úplně od začátku, před několika lety jsem si splnila dětský sen a s titulem MVDr. začala pečovat o zdraví koní s plným nasazením. (Tady bych ráda upozornila na to, že recykluji článek ze svého původního blogu a že "několik let" je relativní pojem. :D )

Tomu samozřejmě předcházela spousta let studia, praxí, zahraničních stáží, mnoho absolvovaných seminářů, webinárů a dalšího vzdělávání. (Když to teď zpětně hodnotím, vidím, že získání titulu byl opravdu jen začátek celoživotního vzdělávání.) A tomu zase předcházela moje celoživotní láska ke koním a zvířatům vůbec.

Kolem koní se pohybuji od mala. Kdykoliv byla možnost strávit čas ve společnosti těchto zvířat, využila jsem jí. Obzvlášť když přijel veterinář očkovat, nebo ošetřovat nějakého koně. To byl pro malou holku od koní teprve zážitek! Ještě dávno před studiem veterinární univerzity se mi mnohokrát poštěstilo být při veterinárním vyšetření, nebo ošetření koně.

Už tenkrát jsem si všimla dvou věcí:

• Toho, že někteří koně fakt nemají rádi veterináře
• A toho, že tito koně pak dál žijí s nálepkou "nemá rád veterináře" bez toho, aby se někdo snažil zjistit příčinu těchto problémů a najít řešení

JAK V PRAXI VYPADÁ TO, ŽE KŮŇ NEMÁ RÁD VETERINÁŘE

Svoji nepřízeň vyjadřují koně veterinářům (případně majitelům a dalším osobám, které u nich provádí léčebné úkony) různým způsobem.

Někteří nikdy nepřekročí hranici mírného nesouhlasu (odvracení, nebo zvedání hlavy, zatnutím svalů krku, ustupování od člověka a podobně).

U jiných se projevy nežádoucího chování stupňují a další reagují agresivně, nebo se tak zoufale snaží zachránit zběsilým útěkem (byť na ploše 3×3 metry), že je jejich ošetření nebezpečné, ne-li neproveditelné. K některým se veterinář nepřiblíží, nepustí ho k sobě do boxu a podobně.

Za ta léta, co se pohybuji kolem koní, jsem si vypracovala určitý postup, jak vyjít s jedinci, kteří v různé míře nesouhlasí s výstrojí, tréninkem, nebo veterinárním ošetřením. Klidný a nenásilný přístup, pomalu, krok za krokem, později založený na vědeckých poznatcích o koňském stresu, chování a učení. Tento přístup jsem pak zpracovala do metodiky takzvaného Nekonfliktního ošetření koně.

Tenhle můj nekonfliktní přístup na většinu koňských svěřenců i pacientů. Většinu. Stále jsem se setkávala s koňmi, jejichž ošetření se rovnalo hrdinskému činu. Ať jsem se snažila postupovat sebevíc nekonfliktně, pořád se mi nedařilo předcházet konfliktům a ošetřovat tyto koně bezpečně a beze stresu. Musím ale říct, že potom, co jsem začala pracovat s koňmi v zásadách Nekonfliktního ošetření, těch neošetřitelných pacientů výrazně ubylo.

TAK ONO TO JDE V KLIDU A NE, ŽE NE…

Před pár jsem narazila na zajímavé video, které publikovala jedna zahraniční ZOO. Na tom videu byl tygr, perfektně naučený prostrčit tlapu přes mříž a trpělivě čekat než mu z ní veterinář odebere krev. Musím říct, že mi to vzalo dech, protože v té době jsem se modernímu tréninku zvířat založenému na pozitivní motivaci už věnovala, ale nenapadlo by mě učit tygra spolupracovat při odběru krve.

V ZOO po celém světě běží tréninkové programy, jejichž cílem je naučit zvířata spolupracovat při veterinárním ošetření. Už jsem viděla záznam odběru krve u hyeny, broušení zubů u hrocha, ultrazvuku dutiny břišní u delfína, endoskopie u lachtana a další – vše v klidu, za dobrovolné spolupráce zvířat bez jakékoliv fixace, nebo použití sedativ.

Abychom se příliš nevzdalovali od koňovitých: našla jsem také video natočené v ZOO v americkém Oaklandu. Na tom videu byla zebra naučená stát za hrazením výběhu dokud jí veterinářka neodebrala krev. Zebra nebyla v žádné fixační kleci, ani v úzké uličce. Mohla se kdykoliv sebrat a odejít na kterékoliv místo obrovského výběhu. Ta zebra se ale rozhodla zůstat v klidu stát u hrazení a nechat si odebrat krev. Tohle je "magie" tréninku zvířat ke spolupráci při ošetřování pomocí pozitivní motivace.

A TEĎ MI ŘEKNĚTE: KDYŽ JE MOŽNÉ NAUČIT PŘI VETERINÁRNÍCH ÚKONECH SPOLUPRACOVAT DIVOKÉ ZVÍŘE (BYŤ CHOVANÉ V ZAJETÍ) PROČ BY SE TO NEMOHL NAUČIT KŮŇ?

Trénink zvířat ke spolupráci při veterinárním ošetření umožňuje pravidelně kontrolovat jejich zdravotní stav bez toho, abychom zvíře stresovali. Také umožňuje důkladnější a bezpečnější ošetření. A v neposlední řadě je tento typ tréninku pro zvířata v zajetí cenným obohacením jejich života. To se týká i koní, kteří jsou často chováni v podmínkách, kde jim z našeho pohledu nic nechybí, ale toto prostředí je relativně chudé na nové podněty.

VÝZVA PŘIJATA!

Víte jak, když něco vidíte, tak se už nemůžete tvářit, že jste to neviděli? Váš život, nebo alespoň pohled na určitou situaci se změní. Tak přesně to se mi stalo, když jsem sledovala tahle videa. Už mi nešlo přehlížet chování nespolupracujících koňských pacientů, nebo o se tvářit, že je to součást osobnosti koně. Že ten kůň prostě "nemá rád veterináře". Nebo, že "nemá rád injekce a s tím se holt nedá nic dělat". 

Takže jsem se před lety této myšlenky chytila, začala jsem si všímat chování koňských pacientů a experimentovat s jeho modifikací v každodenní praxi. Tyhle moje experimenty začaly rychle přinášet své ovoce. Majitelé koní mnohem častěij reagovali slovy: "On byl dneska nějak v pohodě," nebo: "Dneska to šlo nějak hladce".

Asi nejvíc mě na začátku mojí cesty potěšila slova jedné klientky, že ke své klisně, která nemá ráda veterináře, volala konkrétně mě, protože mě viděla pracovat a tušila, že se mnou to prý půjde. A šlo to!

I VY MŮŽETE NAUČIT SVÉHO KONĚ SPOLUPRACOVAT!

Koně i další zvířata se učí spolupracovat pomocí takzvané pozitivní motivace. Prvním předpokladem spolupráce je to, že vy znáte pravidla a zákonitosti tohoto typu tréninku. Dalším krokem je naučit koně základy - například to, aby rozuměl takzvanému bridge signálu, nebo aby věděl, jak si brát odměny a jak si o ně říkat bez toho, aby vám prolézal kapsy. 

Všechny nezbytné informace k tomu, abyste mohli začít stavět stabilní základy pro trénink vašich koní ke spolupráci najdete v online kurzu Základy tréninku koně ke spolupráci při ošetřování.